Existuje mezi kočkami hierarchie? Co říká věda, praxe i pozorování

30.07.2025 01:10

 

Kočky jsou jedním z nejzajímavějších zvířat, co se sociálního chování týče. Na jedné straně jsou známé jako nezávislé, samotářské bytosti, na straně druhé ale umí tvořit složité vztahy – nejen k lidem, ale i mezi sebou. Když spolu žije více koček, začnou mezi nimi vznikat určité vzorce chování. Jsou to náhody? Zvyky? Nebo opravdová hierarchie?

V tomto článku se podíváme na kočičí sociální struktury z různých úhlů – z pohledu vědeckých studií, přirozeného chování ferálních koček, zkušeností chovatelů i teorie, které hierarchii vyvrací.

Co je to vlastně hierarchie?

Ve zvířecím světě mluvíme o hierarchii jako o sociálním uspořádání, kde má každý jedinec nějaké „postavení“ – například dominantní vůdce, střední člen skupiny nebo podřízený.

U vlků, koní nebo slepic je takové uspořádání poměrně jasně pozorovatelné. Ale jak je to u koček, které si chrání svůj prostor a mají silný individualismus?

Kočičí kolonie a matriarchální struktura

Ve volné přírodě – například ve městech nebo na venkově – se kočky často spojují do volných kolonií, které se formují kolem zdrojů potravy (popelnice, sklady, krmná místa, jídelny..). Tady dochází k zajímavému fenoménu.

Poznatky z výzkumu:

  • Kolonie bývají matriarchální – vedené zkušenou samicí.

  • Kočky žijící ve skupině si rozdělují teritorium a vytvářejí sociální aliance.

  • Vztahy jsou postaveny na znalosti, toleranci a předvídatelnosti chování druhých, ne na násilí nebo strachu.

  • Agrese je spíše výjimkou – kočky používají sofistikované způsoby vyhýbání se konfliktům (např. rozvržení prostoru, časové oddělení aktivity).

Jedním z průkopnických výzkumů byla práce Dr. Sandry McComb a jejího týmu, která ukázala, že kočky v koloniích mají stabilní sociální vztahy, které připomínají „měkkou“ hierarchii.

Domácnosti s více kočkami – platí hierarchie i doma?

V domácím prostředí, kde kočky žijí v menších skupinkách a nejsou ohroženy nedostatkem potravy, může být hierarchie méně zřejmá, proměnlivá nebo vůbec neexistující.

Pozorování a praxe:

  • Některé kočky se jeví jako „vůdčí“, např. spí na nejvyšším místě, první se krmí, „vychovávají“ ostatní.

  • Jiné ustupují, neprotestují, vyhýbají se konfliktům – to ale nemusí znamenat „podřízenost“, může jít o strategie klidu.

  • Kočky si často „rozdělí teritorium“: jedna má ráda gauč, jiná kuchyňské židle, další spí na skříni. Místo boje o prostor si vytvoří systém střídání a preference.

Domácí prostředí je mnohem měkčí, dynamičtější a ovlivněné i přítomností lidí, kteří do vztahů zasahují (mazlení, krmení, změny v prostředí).

Studie, které hierarchii u koček potvrzují

Mezi zastánce teorie hierarchie patří:

  • Turner a Bateson (2000):

    poukazují na „dominantní role“ u matek a zkušených jedinců v koloniích.

  • Dr. Sharon L. Crowell-Davis (etoložka, University of Georgia)

    Její výzkum zaměřený na chování domácích koček v mnohokočičích domácnostech ukazuje, že kočky dokážou navázat stabilní sociální vztahy, kde si vytvoří individuální preference a vzory dominance, které se však obvykle neprojevují agresivně.

    „Kočky nejsou výhradní solitéři. Ve skupině si často vytvoří přirozenou strukturu chování – často matriarchální, často překvapivě stabilní.“

    Dr. John W.S. Bradshaw (autor knihy Cat Sense)

    Uznávaný britský biolog a behaviorální odborník na kočky popisuje, že dominance u koček existuje, ale je jemná a nenásilná. Kočky si mezi sebou vytvářejí vztahy, které mohou připomínat hierarchii – ale bez dramatické agrese.

    „Kočky dávají přednost stabilitě a předvídatelnosti. Pokud jedna kočka ustupuje, neznamená to, že je slabá – jen volí klidnější cestu.“

    Dr. Sandra McComb a její tým (University of Sussex)

    Zkoumali akustickou komunikaci a sociální strukturu volně žijících koček. Výzkum ukázal, že kočky v koloniích komunikují a rozlišují se podle sociálního statusu, zejména mezi samicemi.

    „V těchto skupinách panuje sociální řád, kde určité jedince ostatní preferují nebo se jim vyhýbají – což je forma jemné hierarchie.“

    Dr. Dennis C. Turner (koeditor knihy The Domestic Cat)

    Turner se zaměřil na vztahy mezi kočkami v domácnostech a upozorňuje, že kočky si vytvářejí sociální systémy s předvídatelnými interakcemi. Popisuje, že v domácnostech mohou být „dominantní jedinci“, kteří mají větší kontrolu nad klíčovými zdroji.

    „I když to není dominance jako u psů, existuje jistá míra nadřazenosti a submisivity – často ve specifických kontextech, např. krmení nebo přístup k oblíbenému člověku.“

    Dr. Elizabeth Colleran (veterinářka a specialistka na behaviorální medicínu)

    Zmiňuje, že v praxi při léčbě behaviorálních problémů často pozoruje strukturované vztahy mezi kočkami v domácnostech a že jejich porušení (např. příchodem nové kočky) může vést ke stresu nebo konfliktům.

Výzkumy ukazují, že „dominance“ u koček není daná silou, ale často klidem, sebevědomím, inteligencí a schopností regulovat situaci bez agresivity.

Studie, které hierarchii vyvrací nebo relativizují

Naopak mnoho odborníků upozorňuje, že kočky nejsou sociální druh v pravém slova smyslu, jako například psi nebo primáti.

 Argumenty proti hierarchii:

  • Kočka domácí (Felis catus) byla domestikována primárně kvůli lovu hlodavců, ne kvůli soužití ve smečce.

  • Kočky nemají přirozenou potřebu se podřizovat – jejich sociální vazby jsou volné, založené na pohodlí.

  • Hierarchické chování může být projekce lidských nebo psích vzorců, ne reálná kočičí struktura.

  • V domácím prostředí je chování koček spíše výsledkem individuality a adaptace než dominance.

Dr. Roger Tabor

Autor knihy The Wild Life of the Domestic Cat a jeden z prvních etologů, kteří detailně studovali volně žijící kočky ve městech.

Tabor tvrdí, že kočky nemají přirozený biologický důvod vytvářet pevné hierarchie. Místo toho využívají vyhýbání, časové střídání a prostorové rozdělení k tomu, aby se konflikty vůbec nevyskytovaly.

Dr. Tony Buffington (Ohio State University)

Veterinář a behaviorální specialista, který se zabývá vlivem prostředí na stres u koček.

Podle něj většina „dominantního chování“ mezi kočkami není dominance v pravém slova smyslu, ale strategie řízení stresu a osobního komfortu.
„Kočky jsou experti na kontrolu vlastního prostředí, ne ostatních.“

Dr. Mikel Delgado (University of California, Davis)

Kočičí behavioristka a vědkyně, která často zdůrazňuje, že domácí kočky žijí v „volně propojených“ sociálních systémech, nikoli v pevné hierarchii.

„Kočky nefungují na základě smečky. Jejich vztahy jsou proměnlivé a založené na individuálním pohodlí – ne na nadřazenosti nebo podřízenosti.“

Dr. Sarah Ellis (International Cat Care, University of Lincoln)

Spoluautorka knihy The Trainable Cat a specialistka na kočičí chování.

Ellis upozorňuje, že vztahy mezi kočkami se řídí spíše principem vyhýbání a tolerance než hierarchií. Tvrdí, že domácí prostředí poskytuje dostatek prostoru a zdrojů na to, aby bylo nutné vytvářet pořadí.
„Hierarchie je pojem, který často vyhovuje našemu lidskému způsobu chápání světa – ale realita kočičího světa je mnohem složitější a volnější.“

Dr. Danielle Gunn-Moore (University of Edinburgh)

Známá veterinářka a odbornice na kočičí medicínu a chování.

Podle ní kočky netvoří dominantní struktury, pokud nejsou k tomu donuceny stresem nebo omezenými podmínkami. Případné projevy dominance jsou spíše důsledkem nátlaku, ne přirozené sociální organizace.

Hierarchie nebo vztahová dynamika?

Možná je vhodnější než slovo hierarchie používat výrazy jako:

  • Sociální preference

  • Teritoriální zóny

  • Chování spojené s komfortem nebo bezpečím

  • Individuální strategie přežití a klidu

Kočky totiž často nevyhledávají kontrolu nad druhými, ale minimalizují stres a maximalizují pohodlí. Pokud to znamená ustoupit – udělají to. Pokud to znamená stát si za svým – udělají to také. Ale bez ambice „vládnout“.

 

Jak vysvětluji hierarchii já – Klára Nevečeřalová

Z praktického důvodu, aby lidé dokázali lépe porozumět vztahům mezi svými kočkami, vysvětluji kočičí hierarchii pomocí modelu alfa–beta–gama. Tento přístup lidem pomáhá rychleji rozpoznat základní typy chování a orientovat se v tom, proč některé kočky působí dominantněji a jiné submisivněji.

Ale zároveň vždy zdůrazňuji, že ve skutečnosti jde o mnohem složitější, dynamický a neustále se měnící systém. U koček totiž nefunguje hierarchie jako pevně daný řád. Místo toho je tvořena jemnou sítí signálů, vyhýbání, pohodlí, respektu a přizpůsobení. Každá skupina koček je unikátní – a často si vytváří vlastní pravidla.

Model alfa–beta–gama je tedy užitečný rámec pro orientaci, ale neměl by být vnímán jako absolutní pravda nebo univerzální šablona.

Praktické tipy pro soužití více koček

  1. Zajistěte dostatek zdrojů – misek, toalet, míst na spaní. Zabráníte tím konfliktům.

  2. Pozorujte, ale nezasahujte zbytečně – kočky si své vztahy často vyřeší samy, pokud ale přechází do agrese je potřeba situaci řešit.

  3. Nepreferujte jednu kočku příliš výrazně – mohlo by to narušit rovnováhu.

  4. Nabídněte vertikální prostor – škrabadla, poličky, okna – každá kočka si najde své místo.

  5. Respektujte individualitu – jedna kočka chce mazlení, jiná klid. Jedna spí nahoře, jiná v koutě. A je to v pořádku.

Závěrem: existuje nebo neexistuje kočičí hierarchie?

Krátká odpověď: Záleží na kočkách samých.

  • Ano, v některých případech a podmínkách – například u kolonií volně žijících koček, kde může vzniknout matriarchální struktura. Případně i u koček v domácnosti pocházejících z těchto "kolonií"

  • Ne, v jiných případech – v domácnostech bývá chování spíše dynamické a závislé na konkrétních osobnostech než na pevném řádu. Opět ale závisí na prostředí ze kterého kočka pochází, a počtu koček v domácnosti. 

Možná největší síla kočičí společnosti spočívá právě v její fluiditě, adaptabilitě a tichých dohodách.

 

Zpět